Kroky, pokroky a pády

Tak prázdniny máme za sebou. Matýsek si je snad letos opět užil. Nejdříve pobyl týden s bratránkem a sestřenicí na chatě v Hamrech. Díky dravosti svého bratránka si vypěstoval obra¨nný reflex, a tak jakmile jen zahlédl běžícího Šimona, raději sám padl na čtyři, aby se vyhnul šťouchnutí do zad. Výlet do ZOO v Jihlavě taky zvládl. Dokonce skoro celé ty čtyři hodiny odťapal po svých.
V druhé půlce prázdnin si Matýsek užil „sociálního začlenění“ mezi spoustou o něco starších dětí na rodinném skautingu. Kromě lehce polních podmínek (spaní ve stanu, mytí ve studené vodě v umývárně,...) se tady snad trochu naučil pravidlo, že hračka je vždy toho, kdo si s ní v tu chvíli hraje a on si ji může vzít, až když je „volná“.
A nakonec, vlastně už po prázdninách, jsme na víkend zavítali do Krkonoš na sraz spolužáků z máminy školy. Tam si Matěj konečně začal nějak všímat aut, a tak jme mu na zpáteční cestě první velké auto koupili.
No a teď k těm pádům. Spolu s chozením samozřejmě nastaly i drobné pády. Podstatnější ovšem je, že Matýsek nemá zábrany někam vylézt (na skluzavku, do schodů, atp.). No a jednou večer se místo spaní vyšvihl přes hranu svojí postýlky a dopadl na zem přímo na hlavu. Protože to je docela velká výška, vyrazili jsme s ním na noční pohotovost do chrudimské nemocnice. Rentgen ani vyšetření neukázaly žádné zranění, nicméně pan doktor si ho chtěl v nemocnici nechat na pozorování. Jenže v Chrudimi nebylo místo, a tak Matýsek i s maminkou putovali na dva dny do Pardubic. Pro nás rodiče to byl sice lehce traumatizující zážitek (taky se teď snažíme dávat víc pozor), ale pro Matýska to byl jen další výlet do místa se spoustou hraček.
P.S. Zhruba od půlky prázdnin je máma máma a táta táta :-).
16. září 2008
strana 77 z 147