Náš vodníček, podvodníček (díl 3.)

Stále pokračujeme v pravidelném nedělním chození na Plaváčka. Je to sice pecka pro rodinný rozpočet, zvlášť když na třetí sérii už nám VZP nepřispěla ani kačku :-(. Co bychom ale pro potěšení svého syna neudělali že :-). Nehledě na to, že díky stavbě baráku je to jedna z mála chvil, kdy se sejdeme jako rodinka. Takže si to řádně užíváme.
Plavání už přináší své ovoce. Potápění zvládá Matýsek bez foukání do obličeje. Z okraje bazénu skáče také ukázkově (pokud ovšem „nečumí“ na cokoliv kolem sebe). Plave krásnou čubičku za míčkem (samozřejmě s oporou rodičů). Umí se i sám bez jakékoliv pomoci vyškrábat ven z bazénu. Na rozdíl od jiných dětí se ale místo způsobného křečovitého držení na zádech plovoucího rodiče vrhá do vody. Stejně tak se záměrně převrací s podložkou na plavání. Když to dneska viděla paní lektorka, byla z něho nadšená a nabádala nás, ať ho necháme klidně vymáchat. To samozřejmě vždy děláme ale paní lektorce to bylo málo a tak nám názorně předvedla, že nestačí pár vteřin, ale opravdu dlouhá doba, během které se Matýsek (z našeho pohledu) zmítal pod vodou. Ani tahle zkušenost ho nijak nepoznamenala a po nadechnutí se vrhl do vody znovu. Budeme mu prý muset jasně vymezit, co může a co ne, aby se po chvilce rodičovské nepozornosti nestal průšvih. Z vody prostě nemá zábrany.
11. května 2008
strana 53 z 147