Smrad

Z našeho blonďatého andílka se začíná stávat pěkný smrad. Začíná to docela nevinně, jak říkáme: „selektivní hluchotou“. Ta se projevuje tak, že Matýsek dělá, že neslyší. Někdy byste mu to i věřili, ale když na něj mluvíte z metru a on otočí hlavu jinam nebo se alespoň upřeně dívá na něco za Vašimi zády, je to jasné. Druhým krokem je smlouvání: „Ještě se dvakrát sklouznu a půjdeme“. Protože už trošku počítat umí, po dvouch sklouznutích začne nové smlouvání. Ale snažíme se být důslední a Matěj má v tomhle prostě smůlu.
Nejvyšším stavem jsou pak vztekací záchvaty. Jde většinou o banalitu (např. nechuť se oblékat). Nakonec z toho je skoro hodinový výstup plný breku doprovázený rozhazováním rukama a nohama, vrháním věcí všude kolem apod. Každý z rodičů řeší situaci jinak. Maminka většinou odejde dělat nějakou jinou činnost a nechá Matýska vyvztekat. Tatínek se snaží na něj mluvit a rozumně ho přesvědčit. Někdy zabere první postup, jindy druhý, někdy ani jeden. Ale i tady se snažíme odolat a prostě to přetrpět.
6. srpna 2009
strana 126 z 147