Konečně ve svém

Tak ode dneška jsou z nás oficiálně Oreláci, i když do našeho „domečku“ jsme se ve skutečnosti nastěhovali již před Vánocemi. Nejvíc si to samozřejmě užil Matýsek. Zatímco tatínek a maminka několik dní vybalovali, přebalovali a přenášeli krabice plné věcí, on si tu nadšeně probíhal dveřmi mezi kuchyní, obývákem a chodbou a vůbec si užíval tu spoustu prostoru na hraní. Navíc tu pro něho bylo plno nových zákoutí, šuplíků, skříněk a dalších míst na prozkoumávání. Zorientoval se velmi rychle a návštěvám rád ukazoval, kde spinká, kde máme záchod, kde spižírnu, „chobotnici“ a podobně. Taky byl nadšený z toho, že dosáhne na všechny vypínače, takže hlavně zpočátku všude neustále rozsvěcel a zhasínal.
S novým bydlením přišly také nové „rituály“. Tak hlavně: Matýsek dostal velkou postel, ze které i přes náš strach, ani nepadá. Také jsme se s ním začali před večeří dívat na Večerníček. Ten si ale musí zasloužit a uklidit si před puštěním televize všechny hračky. Před spaním si s tatínkem „čte“ knížky nebo zpívá písničky.
Taky nám Matýsek pěkně vlčí. Už sebou umí vzteky plácnout na zem nebo se pokouší dosáhnout svého brekem. Taky už dobře předvádí částečnou ztrátu sluchu, když se mu zrovna nechce poslouchat. Naštestí zatím pomáhá, když na něho v klidu mluvíme, protože pak se soustředí na to, co mu říkáme, a zapomene se vztekat (tak snad jsem to nezakřiknul :-).
27. února 2009
strana 105 z 147