Palec.

Je to už asi týden, co náš Matýsek přišel na to, k čemu je dobrý palec. Nechtěli jsme mít dudlíkové dítě, a tak jsme mu pečlivě tajili, že někde na světě nějaký dudlík existuje, jenže Matýsek si to vyřešil po svém. Začal si cucat palec. Má to své výhody: kojení je méně časté (protože Matýsek si ve volných chvílích hraje s palcem a hlásí se jen na opravdové kojení), je také kratší (mamina si pochvaluje, že Matýsek natrénoval na palci skvělé „přisosnutí“) a asi i díky tomu už Matýsek v poslední době neudělal „nálož“ přeš celý záda. I usínání je snadnější - palec do pusy a během pár minut je „tuhoš“ (myslím, že díky palci zvládl i dnešní noc, kdy poprvé spal ve své postýlce, protože koš, ve kterém spal do teď, už mu byl tak nějak malý). Má to ovšem i své nevýhody: musíme každému kolemjdoucímu vysvětlovat, že opravdu nemá hlad, když si saje palec. Když má hlad, vypadá to prostě jinak. Taky máme trochu obavy, jak se nám časem podaří cucání palce odnaučit. Ale já pevně doufám, že do puberty mu vysvětlíme, že palec se do pusy nedává.
29. června 2007
strana 10 z 147