A tak jsme jeli.

Přijeli jsme ve dvě v noci a vypadalo to jako pohodička (pouštěli jsem si CDčka a oba jsme byli v klidu). Jenže po páté došlo na píchnutí plodové vody, poté se bolesti zesilovaly a to tak moc, že o půl desáté musel pan doktor píchnout epidurál. Pak se to sice trošku zlepšilo, ale stejně došlo i na slzičky. Běžné porodní „útrapy“ si mamina nakonec vyžrala skoro všechny (kromě píchání plodové vody a epidurálu i cévkování a nástřih), ale nakonec se nám chvilku po jedenácté narodil kluk Matěj (velké překvápko, protože jsme dopředu nevěděli, co to bude a většina tipů byla holka), který měřil rovných 50 cm a vážil rovné 3 kg.
Byl to chvílemi hrůzný zážitek, ale stálo to za to (i díky péči a povzbuzování sestřiček, žákyněk i paní doktorky), všem nastávajícím tatínkům vřele doporučuji.

10. dubna 2007
strana 1 z 147