Ondra Ludvík
© duben 2005
Náš malý "vakoveverčí deníček"

únor 2003
Je definitivně rozhodnuto, pořídíme si domů vakoveverky!

17.02.2003
Velikost a tvar klece je naplánován, začíná shánění a nakupování materiálu. Peripetie v průběhu stavby klece tady nebudu popisovat, ale pokud vás zajímají, podívejte se na stavbu klece.

08.02.2003
Klec je dokončená. Přestěhovali jsme ji na její místo, vybavili ji spoustou větví, připevnili misky, napáječku a budky. Vše je zařízené a připravené na nastěhování.

09.02.2003
Nastal den D! Jedeme si pro ty naše vakoveverky. Čím víc se blížíme, tím jsme nervoznější. Nakonec je ale všechno v pohodě. Pomocí navigace po telefonu poměrně jednoduše nacházíme dům, ve kterém bydlí původní majitelé veverek. Trošičku nás překvapuje jejich velikost. Čekali jsme, že budou menší (prostě jsme zatím nezkušení chovatelé). Mám docela dobrý pocit, že jsem pro veverky vybudoval větší klec, než na kterou jsou zvyklí (trošku jsem se děsil těch udávaných optimálních rozměrů klece). Samozřejmě jsme měli spousty otázek, možná i trochu hloupých, ale radši se zeptat, než pak udělat nenapravitelnou chybu. Odjeli jsme domů nadšení těmi krásnými zvířátky a moc se těšili, jak budou vyvádět v jejich novém domově. Jaké pak bylo naše zklamání, když jsme je vypustili a ony se zavěsily hlavou dolů a spaly. Chodili jsme je pak celou dobu kontrolovat, jestli dýchají :-).

11.03.2003
Půjčil jsem si z práce digitální foťák a proběhlo první velké focení. Měl jsem trochu strach z blesku, ale veveřáci na něj vůbec nereagovali.

Začínáme chápat některé zákonitosti. Vakoveverky přes den spí a nemá moc velkou cenu je násilně budit a tahat ven, protože s nimi stejně nic není. Ožívají až tak kolem desáté večer a to ještě jenom, když je přítmí. Okamžitě jak se rosvítí, zalézají do úkrytu (kupodivu jim nevadí světlo svíček). V noci občas štěkají (jak jsme se dozvěděli, mláďata to dělají, protože hledají matku), pokud nás to ruší, stačí rosvítil lampičku, která stojí u klece, pak přestanou (tento způsob se ale snažíme používat co nejméně, protože pak zůstanou ukryté i přes noc a to asi není moc dobré).

16.03.2003
Nainstalovali jsme druhou o něco menší napaječku a pro tentokrát jsme do ní dali vodu s medem mělo by to nahrazovat nektar).

17.03.2003
Dnes nastala velká změna. Včera Zuzka odjela na zkoušku do Budějovic a já jsem přespal u rodičů, takže veverky zůstaly celé odpoledne a celou noc samy doma. No a dneska začali veveřáci vylézat z úkrytu už před osmou večer. Samozřejmě jsme toho náležitě využili a dostatečně si s nimi pohráli. Jen doufáme, že jim tohle "časné vstávání" vydrží i nadále.

Další zákonitosti Náš sameček je aktivnější. Vylézá z úkrytu vždy jako první. Samička pak ještě nějakou dobu zvědavě vykukuje, ale vylézt se jí nechce. Když už jsou oba venku, sameček téměř okamžite přeleze na ruku, kdežto samičce to trvá daleko déle. Je bojácnější, musí se na ní velmi pomalu. Je dobré nechat veverky po probuzení trochu "vyřádit" v kleci, protože když si je vezmete ihned, upusti na vás pár bobků (což by nebylo tak hrozné, protože jsou tuhé asi jako myší bobky). Horší je, že sameček (u samičky se to zatím nestalo) vás počůrá. Když už máte vakoveverky venku a hrajete si s nimi, je dobré vrátit je do klece včas, protože když pak začnou řádit, je velmi těžké je dostat zpátky do klece obě najednou :-).

18.03.2003
Při včerejším hraní jsme vypozorovali, že veveřáci mají velmi rádi různé tkaničky a provázky, takže dneska jsme jim do klece rozvěsili několik provazů a provázků z přírodního vlákna. Veverkám se to evidentně zalíbilo, protože provázky ihned začali používat ke šplhání a houpání.

20.03.2003
"Časné vstávání" veverkám naštěstí zůstalo. Pravděpodobně si zvykly na to, že když vylezou kolem osmé, tak si s nimi hrajeme a dostanou od nás i nějaký ten pamlsek. Naše vakoveverky docela ochotně žerou z ruky, nejraději mají rozinky a lískové ořechy. Zajímavé je, že z ruky si vezmou třeba i vařený vaječný bílek, kiwi, vařenou bramboru atd., ale když jim to jídlo pak dáme do misky, už si ho ani nevšimnou. Po hraní tak kolem deváté zalezou zpět do úkrytu a trochu si odpočinou, vylézají zase až po desáté a pak řádí až do rána. Také se ujala druhá napáječka. Zatím jsme vyzkoušeli vodu s medem a 100% jablečný džus. Oboje veverky rády pily.

22.03.2003
Na radu původních majitelů jsme pro veveřáky koupili dětské multivitamíny v kapičkách a nakapali jsme jim je na piškoty. Přestože se jim snažíme poskytnou vyváženou a bohatou stravu, chceme raději takhle doplňovat vitamíny asi tak každých čtrnáct dní.

22.03.2003
Dneska jsme měli první návštěvu, vakoveverky se k ní chovali velice přítulně. Znovu jsme plně ocenili, že vakoveverky byly ochočeny původními majiteli již od malinka. Taky bylo moc dobře, že jsme si pro ně dojeli osobně a nevystavili je tak stresu z přepravy poštou.

24.03.2003
Spuštění těchto stránek

25.03.2003
Aby jsme jim umožnili šplhání ve výškách, "nainstalovali" jsme jim ke stropu větve z kroucené vrby kterou ořezala Zuzčina babička. Veveřáci po nich nejom šplhají, ale také okusují pučící lístečky.

26.03.2003
Do "expedimentální" napáječky jsme vyzkoušely 100% pomerančový džus a také rajčatovou šťávu oboje veverky pily, nejraději z všeho ale stále mají vodu s medem. Vyskytl se drobnější problém, protože do této napáječky dáváme sladké "pití" objevila se na její stěně plíseň. Musel jsem ji mechanicky setřít a pak jsme projistotu napaječku vypláchl vařící vodou, příště si na to musíme dát pozor.

27.03.2003
Vzal jsem zbytek z misky se zrním (veverky totiž vyloupají slunečnicová semínka a vyžerou oříšky a ostatních zrníček prosa, pšenice, kukuřice atd. si ani nevšimnou) a nechal ho v misce s hlínou naklíčit. Asi po čtyřech dnech jsem misku s vyrostlým osením dal do klece a veveřáci ho ihned začli okusovat. Také jsme vyzkoušeli krmit jahodovým danisimem, broskvovým tvarohem a jahodovou smetanou, vždy jsme si vzali trochu na prst a nechali jim to olízat, evidentně jim to chutná.

28.03.2003
Vyrobil jsem veverkám novou budku z překližky a nainstaloval jsem ji do horního rohu klece. Po zkušenosti s proutěným hnízdem jsem měl trochu obavy, jestli se do ní veverky budou chtít nastěhovat. Jenže hned po probuzení veverky zvědavě šmejdily kolem budky i v budce a druhý den jsem našel jejich dosavadní domeček z kokosového ořechu prázdný. Takže jsem z klece odstranil jak kokos (se kterým v noci tloukly o klec) tak i proutěné hnízdo (do kterého nelezly vůbec). Jejich nová budka je pro ně asi výhodná je v ní mnohem víc místa než v kokosu a je v ní i dokonalá tma narozdíl od proutěného hnízda, ale pro nás je trochu nevýhodná, protože je v ní moc nevidíme :-).

09.04.2003
Je to již měsíc co máme vakoveverky doma! Musím přiznat, že naše nadšení stále nepominulo.

11.04.2003
Učinili jsme další "krmné pokusy". Zkusili jsme jim dát hroznové víno bílé jim chutnalo a přes noc zmizelo, červéné víno jim oc nejelo a snědli jenom asi dva kousky (asi jsou po mě, já mám také raději bílé :-). Také jsme jim skusili dát syrovou okurku a rajče, obojí žraly. Nechali jsme doma mírně napučet jablečnou větev a pak jí dali do klece, do rána byly všechny pupeny pryč.

Ještě jednou "zákonistosti"
Vakoveverky se při svých výletech po pokoji nechovají jako křečci nebo myši, takže když někam zalezou (například pod sedačku, pod křeslo nebo do šuplíku), jenom si to tam prohlédnou a zase vylezou. Narozdíl od jiných domácích hlodavců se nesanží okusovat kabely a nábytek a ani se nesnaží stavět hnízda. Takže jediné nebezpečí které při jejich výletech hrozí je, že doplachtí na něco nestabilního co se s nimi zvrhne (třeba prázdné PET lahev, nebo nějaká květina). Také jsme vypozorovali, že vevrky močí jen když stojí na všech čtyřech (to znamená například na větvi, na budce, na horní hraně klece, nebo na rameni :-). Ještě nikdy jsme si nevšimli, že by močili když někde visí nebo lezou, zato bobky pouští kdykoliv a kdekoliv.

13.04.2003
Po přechodu na letní čas začaly vakoveverky zase vstávat až kolem desáté hodiny, to se nám až tak moc nezamlouvá. Rozhodl jsem se proto udělat malý pokus s posunem doby jejich aktivity, nainstaloval jsem na klec 15W žárovku a časový spínač který zapne světlo v pět ráno. Slibujeme si od toho, že veverky půjdou ráno dřív spát a večer budou dřív vstávat :-).

17.04.2003
Dneska nastalo velké čištění. Omyli jsme celou klec jarovou vodou (již podruhé), vyměnili jsme jim podestýlku (protože hrabanka nijak výrazně nepáchla, vyzkoušeli jsme tentokrát obyčejné hobliny) a vyměnili jsme také dvě větve, které byly mírně cítiti močí. Také jsme zjistili, že je víko budky je cítit močí, takže jsem budku vyndal a umyl, moc to však nepomohlo :-(.

18.04.2003
Velmi nás překvapilo, že nově nainstalované větve byly ihned druhý den stejně cítit jako ty předešlé po měsíci. Problém jsme "identifikovali" v tom, že nové větve byly s kůrou, kdežto ty předešlé jsme kůry předem zbavili, proto jsme odstranili kůru i z těchto nových a zápach zmizel. Budka byla cítit i po mumytí a oschnutí, takže jsem ji ještě jednou umyl, tentokrát savem a po oschnutí jsem ji nalakoval a zápach je pryč :-). Z toho plyne poučení, větve do klece dávat bez kůry a veškeré ostatní dřevenně části nalakovat, aby se do nich moč nemohla vsakovat.

28.04.2003
Vypadá to, že pokus se žárovkou se podařil, veverky začaly vylézat před devátou.

14.06.2003
Je to téměř dva měsíce co jsme nepokračovali v našem "deníčku", je to tím, že se nic zvláštního neděje. Veverky zase začali vstávat kolem půl desáté, a jsou aktivní asi tak do pěti do rána. Pokračovali jsme s krmnými pokusy a mimo jiné vyzkoušeli i živočišnou stravu cvrčky a housenky, obojí s úspěchem, taky jsme jim zkoušeli dát syrové drubeží játra, ale těch se ani nedotkly.

Shrnutí

Tak v deníčku už jsem trestuhodně dlouho nepokračoval, během těch mnoha měsíců se stihly vakoveverky i se mnou přestěhovat do nového domova i se svojí klecí a vyvést několik mláďat. Mohl bych napsat spoustu výmluv, ale místo toho napíšu jakési shrnutí našeho života s vakoveverkami.

Potrava:
Oblíbená jsou slunečnicová a dýňová semínka, oříšky všeho druhu (lískové, vlašské, mandle atd.), zelenina (hlavně mrkev, ale i salát, okurka, jádřinec z papriky atp.), ovoce (hlavně to šťavnaté, meloun, broskve, hrušky, mají velmi rády ohryzky od jablek), piškoty (na ty většinou kapeme multivitaminy pro kojence), hmyz (moučné červy, cvrčky, šváby, ale skoro se poperou i o ulovené můry, mouchy atp.), suché celozrnné pečivo, „tyče“ ze zrní pro hlodavce (hlavně ovocné, oříškové a medové příchutě), tvarohy, jogurty a smetany (hlavně s ovocnou příchutí), natvrdo uvařené vejce, napučené větve ovocných stromů a naklíčené zrní.

Napájení:
Každý den čerstvou vodu (doporučuji používat „ptačí“ napáječky, ty pro hlodavce s kuličkou na konci se nám po dospění vakoveverek neosvědčily, jako by z nich pak už nedokázali pít), občas ovocné džusy (pomerančové, jablečné, rybízové atp.), rajčatovou šťávu a vodu s medem.

Chování:
Jak už jsem psal, vakoveverky jsou noční zvířata, vstávají zhruba kolem deváté hodiny večer a s přestávkami „řádí“ asi tak do sedmi do rána. Už je rozhodně nepouštíme každý den (proto jsem také rád, že jsem vybudoval dostatečně velkou klec doplněnou větvemi a provazy, ve které se dosyta vyběhají i bez vypouštění „ven“), přesto - když se dostanou mimo klec s oblibou prozkoumávají své okolí, sameček si označkuje klec z venku a pak rád leze po výškách, samička si většinou najde nějaké úkryty, které prolézá (ale jak už jsem psal dříve - nedělají si žádné hnízdo, takže se nemusíte bát, že vám něco rozkoušou).

Odchov:
V necelém roce dosáhl náš pár dospělosti, někdy v listopadu roku 2003 jsme na samičce začali pozorovat rostoucí bříško, kupodivu se na něj moc neohlížela a dál lezla a skákala po kleci. Zhruba za dva měsíce nám poprvé ukázala své mládě (bylo tou dobou ještě slepé). Postupem času se nevešlo už zpět do kapsy, a tak se začalo nejprve vozit na matčině břiše a poté na zádech. Zhruba po dalších dvou měsících se už mládě chovalo samostatně a také jsme tou dobou vypozorovali, že samice je opět březí. Opět asi po dvou měsících, vyvedla zase jen jedno mládě. Trochu mě to znervózňovalo, protože podle informací, které jsem měl, by měla mít vždy mláďata dvě, naštěstí při dalším vyvedení mláďat už to byly dvojčata - nejdříve dva samečci a nyní sameček i samička (tady jedna poznámka - první dvě mláďata byli samečci a podle informací na burzách a v inzerátech to vypadá, že v našem podnebném pásmu se rodí mnohem více samečků než samiček).

Úkol který jsem si dal, a to napsat české stránky pro lidi, kteří se chtějí o těchto krásných zvířátkách něco dozvědět, jsem splnil. S vakoveverkami jsme se sžili a vypadá to, že žádné další novinky nás nečekají, a proto si dovolím aktualizaci těchto stránek ukončit. Pokud budete mít nějaký dotaz, na který jste na těchto stránkách nenašli odpověď, napište ho do diskusního fóra (občas se tam podívám a odpovím) nebo přímo na můj email Ondra Ludvík a já se vám pokusím odpovědět.