Ondra Ludvík
© duben 2005
Vakoveverka létavá - Petaurus breviceps

Vakoveverka létavá - Petaurus breviceps Vzhled:

Mají tělo dlouhé 13-15 cm, přibližně stejnou délku má i hustý ovíjivý ocas. Mají poměrně velké uši a oči (je to dáno jejich nočním způsobem života). Samec váží 115-160g, samice 85-115g. Jsou zbarveni šedě nebo červenohnědě. Toto zbarvení je závislé na mnoha faktorech, např. mladá zvířata jsou šedá a v průběhu času zhnědnou, u některých jedinců je to přesně naopak a dokonce dospělá zvířata změnila barvu během pár týdnů při změně vlastníka. Hlava je světlejší a uprostřed má markantní tmavý pruh, který se v zeslabující formě táhne až k ocasu. Na bocích vakoveverek se nalézají podélné lemy, pomocí kterých jsou zvířata schopna pasivního letu i a podél boků bývá kontrastní černá kresba. Břišní strana má krémovou barvu. Zde je jako jasný rozdíl mezi pohlavími už v mládí viditelné varle mužských jedinců. Ve volné přírodě se dožívají 5-8 let, v zajetí žijí 10-15 let.

mapa výskytu Rozšíření:

Tito drobní roztomilí vačnatci jsou rozšířeni v severovýchodní, jihovýchodní a východní Austrálii, na Nové Guineji, Indonésii, Bismarckových ostrovech a byly vysazeny na Tasmánii.

Chování:

Obývají lesy, kde se přes den ukrývají ve stromových dutinách. Jsou to společenská zvířata a jeden úkryt obývá pár nebo více (až 7 maximálně 12) dospělých jedinců. Určitý čas zde zůstávají i mláďata z několika vrhů. Samec "razítkuje" své samice výměšky kruhovité pachové žlázy na čele. Další pachové žlázy má na prsou a v anální oblasti. Samice se sami otírají o mazové žlázy dominantního samce. Zvířata pohlavně dospívají v 8. až 12. měsíci. Samice patří mezi polyestrická zvířata.To znamená, že mají říji několikrát v roce (obvykle ve 29. denních cyklech). Samice tak přinese na svět až 3x ročně po dvou mláďatech, někdy také jenom jedno. Mláďata se rodí cca po 15-17 dnech velmi malá a vyšplhají se do vaku, kde stráví příští 1,5-2 měsíce. Poté, co jsou příliš velká pro vak, drží se ještě nějakou dobu na matčiných zádech nebo břiše a nechají se nosit. Pak se stále častěji vydávají samostatně na objevování a hledání potravy. Svá hnízda si vakoveverky vystýlají rostlinným materiálem, který přinášejí v chápavém ocasu. Ožívají v noci, kdy tiše a obratně šplhají po stromech. Dokáží překonat padákovým klouzavým letem z vyvýšeného místa vzdálenost až 50 m. Při letu kormidlují ocasem. Ozývají se cvrlikavým hlasem, ale při násilném vyrušení z denního spánku protestují silným skřípavým křikem.

Odchov:

Velikost klece: Vzdálenost mříží by neměla být větší než 25x15 mm. V literatuře se hovoří o nejmenších rozměrech klece od 50cmx50cmx80cm pro 1 až 2 zvířata. Neboť to ale nezůstanou 2 zvířata (když má člověk pár), je doporučována pro jednu skupinu alespoň 1x1x1,5m, lepší by bylo 2x1x2m nebo větší, přičemž by měla být klec stavěna do výšky, neboť se jedná o zvířata obývající stromy. Zvířata je třeba chovat skupinově, samotné zvíře může umřít na osamělost, když si s ním člověk několik hodin za den nehraje. Ve větších prostorech nebo volně v místnosti se také lépe pozoruje chování, neboť k plachtění potřebují alespoň několik metrů. Dobře se k chovu hodí např. ptačí voliéry.
Vybavení klece: Nejdůležitější je úkryt na spaní, může být např. z ptačí budky se zvětšeným otvorem. Toto zvětšení je důležité proto, že mláďata jsou po opuštění vaku nějakou dobu nošena na zádech nebo břiše matky a otvor musí být tak velký, aby jím oba dva nebo tři prošli. Kvůli přiblížení k přirozeným podmínkám zvířat by měl být jejich hnízdo na spaní co nejvýš v kleci. Důležité jsou samozřejmě pro zvířata žijící na stromech větve na šplhání, které by měly být vybírány z nejedovatých druhů stromů. Větve by také měly mít alespoň částečně určitou sílu, aby se pod zvířaty nelámaly. Jako substrát na dno se hodí např. mulčovací kůra nebo piliny. Důležité je, aby vsákly vlhkost (moč, výkaly, zbytky ovoce). Protože zvířata také pobíhají po zemi a hledají spadlé kousky ovoce a oříšky, měl by být tento substrát také poživatelný, což hovoří proti používání anorganické kočičí podestýlky. Misky se žrádlem a pití by měly být umístěny v horní části klece. Kromě toho zvířata ráda používají suché listy nebo listy z čerstvých větví jako materiál na stavbu hnízda. K sběru si zamotají ocásek a cpou lupeny do tohoto kroužku. Vypadá to pak tak, jako by měly uzel v ocasu.
Klimatické podmínky: Protože savci mají řízení teploty těla, dají se chovat v normálních pokojových podmínkách (18-24°C). V teplém létě je možné v noci postavit klec také ven a vybavit ji slabou modrou lampou. Vakoveverky rády ukořistí přilákaný hmyz (od určité velikosti) jako doplněk potravy.
Osvětlení: Protože se jedná o noční tvory, není osvětlení tak důležité. Mělo by ale kvůli synchronizaci zvířat (den/noc) být k dispozici 12 hodin za den přirozené světlo (pozor přímý sluneční svit by jim mohl poškodit oči), resp. umělé osvětlení. V místnostech, které nemají přirozené světlo, je možné zvolit obrácený režim dne a přeložit tak díky osvětlení aktivitu zvířat do denní doby, v které má člověk na ně čas. Provádí se to tak, že v noci svítí silné bílé světlo, které je ve dne nahrazeno slabým červeným nebo modrým světlem. To zvířata téměř nevnímají a chovají se přirozeně.

Potrava:

Jejich potravu v přírodě tvoří nektar květů, míza blahovičníků, hmyz a ptáčata. Také nakusují kůru stromů a slízávají vytékající mízu. Pro jejich zálibu ve sladkostech jsou Australany nazývány "sugar glider". V zajetí je jejich potrava složena především ze 75% ovoce (zralé melouny, bílé hrozny, jablka) a zeleniny (mrkev, okurky), 25% hmyz (cvrči, mouční červi), různé zrníčkové žrádlo pro hlodavce, pražené arašídy ve slupce, oříšky, pozor u ořechů kvůli jejich tučnosti - zvířata jsou náchylná k přetučnění, ale také ovocné šťávy, dětské piškoty, vařené vejce, mléčné produkty, med, hotové krmení pro papoušky atd. U ovoce zůstane vždy slupka a částečně také dužina. Zvířata chtějí získat pouze šťávu. Takže pokud to jde, oloupat nebo druhý den odstranit ze země, jinak hrozí obtěžování vinnýma muškama. Vyživovací záliby závisí na chovateli a zvyklostech zvířat.

Ochočení:

Ochočovaní zvířat musí být postupné. Nejdříve se pokusit dát z ruky její oblíbenou pochoutku, například piškot, pak ji postupně lákat, aby si přelezla na vaši ruku (nikdy ji násilím nevytahovat z úkrytu atp.). Všechny pohyby musí být pomalejší, aby se zvíře neleklo.
Jestliže nejsou zvířata ochočená a vypustíme je volně v pokoji, měli bychom mít
1. dostatek času a trpělivosti na odchycení.
2. nosit kožené rukavice při chytání, protože koušou, když se jim něco nelíbí.

Možné problémy:

Zápach - dospělí samci si močí značkují své teritorium. Zvířata močí nejraději na pletivu, takže klec pak vydává mírný až silný pižmový zápach. Tento zápach se ale nedá v žádném případě srovnávat třeba se zápachem od myší, nýbrž je nesrovnatelně jemnější.
Hluk - když mláďata volají svou matku, nebo když se dospělí pokoušejí spářit, vydávají zvuk, který zní jako štěkání malého psa. Dále při vyrušení vydávají zvuky podobné startování motoru trabantu. Jsou to noční zvířata, takže jejich aktivitou vznikají různě hlasité zvuky. Když zvíře se 150g skočí na kovovou mříž ze vzdálenosti 1 metru, vyrobí zvuk opravdu hodný povšimnutí. A toto celou noc ! Není to sice tak, že by to slyšeli sousedi, ale když má člověk lehký spánek, neměl by si klec postavit vedle postele.
Dalším možným problémem může být soužití s jinými domácími miláčky. Kočky a psi vidí v srstnatých zvířatech této velikosti spíš dobře chutnající pochoutku než nového kamaráda na hraní, takže je nasnadě veliká opatrnost při pokusech o spřátelení.

Ochrana (povolení):

Vakoveverka létavá - Petaurus breviceps nepodléhá Washingtonskému nařízení o ochraně druhu ani zákonu 16/1997 sb. (tzv CITES). Chráněná jsou v Austrálii, kde je zakázán jejich vývoz, ale to se nás netýká.

Použité zdroje:

Velká kniha pro chovatele savců - Milan Kořínek - ISBN 80-85839-52-0
Obratlovci - kolektiv autorů - ISBN 80-85841-08-8
Časopis Vesmír, číslo 81, červenec 2002
http://www.savci.upol.cz/savci_uvod.htm
http://web.telecom.cz/jschauer/schauer/4_air_4.htm
http://pres.kolin.cz/veverka/
http://www.exotics.net/faq/petaurus_breviceps.html